Geologický park

Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Botanická zahrada - Na Slupi 16, 128 20 Praha 2

 

MORAVOSILESIKUM

 

Schematická geologická mapa moravosilesika

Pracovní listy

Zpět na hlavní stranu

sedimenty permokarbonského až křídového stáří

silně metamorfované horniny

magmatické horniny prevariské

slabě metamorfované horniny

 
 

Část geologického parku věnovaná moravosileziku

 
Moravosilezikum
 

Umístění hornin z oblasti moravosilezika v geologickém parku

 

Biotit – muskovitická ortorula

metamorfovaná hornina

Svratecká klenba

 

Mikrofotografie horniny
polarizované světlo

Lokalita: Křoví u Velké Bíteše (SZ od Brna)

GPS souřadnice: 49.2993375N, 16.2569044E

Mineralogické složení: živce – plagioklas, draselný živec, dále křemen a světlá slída muskovit.
V tomto vzorku také nacházíme polohy horniny amfibolitu obsahujícího amfibol, plagioklas, biotit, místy také křemen. Akcesorickými (doplňkovými) minerály jsou titanit a zirkon.

Geneze: ortoruly jsou horniny vznikající při metamorfóze světlých vyvřelých hornin, jako jsou granity nebo granodiority za středních a vyšších tepelně-tlakových podmínek.

Vznik horniny: zdrojovou horninou (protolitem) byly granodiority kadomského stáří (přibližně 585 milionů let) proniknuté místy drobnými žílami hornin bazaltového (čedičového) složení. V období variské orogeneze byl celý komplex hornin vystaven účinkům metamorfózy (přeměny) za teplot 500-700°C a vyššího tlaku. Napětí v hornině vytvořilo vrásovou strukturu.

Svratecká klenba – je složitá geologická struktura rozmanitého horninového složení – fylity, ruly, granitoidy. Stáří hornin kolísá v rozmezí od proterozoického po devonské. Pro celou jednotku je charakteristická inverzní metamorfní zonalita.

 
 

 

 

 

Nahoru

 

Biotitický granodiorit

magmatická hornina

Brněnský pluton – brunovistulinikum

 

Mikrofotografie horniny
polarizované světlo

Lokalita: Dolní Kounice u Brna

GPS souřadnice: 49.0730622N, 16.4513331E

Mineralogické složení: plagioklas, draselný živec, křemen, biotit amfibol. Uvnitř této středně zrnité horniny jsou enklávy - útvary odlišného složení bohatšího na tmavé minerály jako amfibol a biotit. Jako akcesorické (doplňkové) minerály nacházíme zirkon, apatit a rudní minerály.

Geneze: granodiority společně s granity (žulami) jsou nejrozšířenější hlubinné magmatické horniny v zemské kůře. Podle typu výchozí hmoty pro vznik rozdělujeme granitoidy na S granitoidy, jejichž zdrojový materiál byl původně sedimentem či jeho metamorfním ekvivalentem (pararuly). I granitoidy jsou produktem částečného tavení starších magmatických hornin plášťového původu. M granity jsou produkty přímé diferenciace magmatické hmoty svrchního pláště země, od které se odděluje granitová složka. Ta má menší hustotu než okolní hornina a proto stoupá zemskou kůrou z místa vzniku. H granity jsou hybridní vzniklé kombinací výše uvedených způsobů.

Vznik horniny: podle radiometrického datování bylo stáří granodioritu stanoveno na 580 milionů let, tedy svrchní proterozoikum. Pronikání granodioritu do zemské kůry souviselo s Kadomskými horotvornými procesy. Zdrojový materiál pocházel z prostředí svrchních vrstev zemské kůry a prošel mísením s relativně materiálem z hlubších částí zemského tělesa a menším obsahem SiO2. V období variské orogeneze prošla hornina lehkou metamorfózou a deformací.

Brněnský pluton je součástí brunovistulinika, které je jednou z částí moravosilezika. Nachází se na V  od Boskovické brázdy. Původně samostatný mikrokontinent brunovistulinikum obsahující Brněnský pluton se během spodního paleozoika oddělil od kontinentu Gondwana. V devonu se tento mikrokontinent srazil s moldanubikem vlivem Variské orogeneze (vrásnění). Brněnský pluton se skládá ze dvou těles granodioritů oddělených od sebe pásem hornin odlišného složení (metamorfovaná gabra, diority, bazické vulkanity).

 
     
 

Nahoru

 

Vápenec

slabě metamorfovaná sedimentární hornina

Svratecká klenba

 

Mikrofotografie horniny
polarizované světlo

Lokalita: Tišnov – Dřínová

GPS souřadnice: 49.3603211N, 16.4050400E

Mineralogické složení: vápence jsou tvořeny hlavně kalcitem. Hornina často obsahuje také žilky kalcitu, baryty, fluoritu aj. Charakteristické zabarvení vzorku je dáno přítomností grafitu nebo hydroxidů železa.

Geneze: vápence jsou biochemické sedimenty. Rozlišujeme je na chemogenní vznikající chemickým srážením CaCO3 (např. travertiny, pěnovce) a na organogenní tvořící se přímo činností organismů (řasové a korálové vápencové útesy), nebo hromaděním schránek, organismů (biodetritické vápence). Při nárůstu vápenaté hmoty dochází k rozpouštění, prosycování, zpevňování (diagenezi) a k rekrystalizaci.
Výsledkem těchto dějů je kompaktní hornina - vápenec.

Vznik horniny: ve středním devonu (před 360 miliony let) docházelo na konsolidovaném podkladu brunovistulika ke karbonátové sedimentaci v prostředí teplého tropického moře. V důsledku variských horotvorných procesů došlo ke slabé metamorfóze těchto vápenců a vzniku příkrovové stavby v okolních horninách.

Svratecká klenba: je složitá geologická struktura rozmanitého horninového složení – fylity, ruly, granitoidy. Stáří hornin kolísá v rozmezí od proterozoického po devonské. Pro celou jednotku je charakteristická inverzní metamorfní zonalita.

 
 

Nahoru

 

Polymiktní slepenec

sedimentární hornina

Kulmský vývoj

 

Hrubozrnná textura horniny

Lokalita: Luleč u Vyškova

GPS souřadnice: 49.2665189N, 16.9306022E

Složení: polymiktní slepenec obsahují zaoblená zrna (klasty) různých hornin, zejména granitoidů, kvarcitů, granulitů apod. Ty jsou dohromady tmeleny jemnozrnnou hmotou tzv. matrixem. Jemnozrnná hmota je drobového složení s velkým množstvím živců a jílových minerálů.

Geneze: slepenec je sedimentární hornina, která obsahuje alespoň 25% horninových úlomků větších než 2 mm. Podle jejich různorodosti lze slepence rozdělit na monomiktní (s klasty jednoho druhu), oligomiktní (více druhů s jedním převládajícím) a polymiktní (více druhů úlomků). Zaoblení úlomků souvisí s délkou transportu. Při něm dochází k jejich opracovávání a vytřídění. Nejvíce odolným minerálem je křemen, nejméně pak živce a karbonáty.

Vznik horniny: kulmské slepence vznikly důsledkem rychlého výzdvihu a následné eroze variského horstva. Horninový obsah slepenců tvoří pestrá série úlomků hornin krystalinika českého masivu. Erodovaný materiál byl vodními toky přenášen z hor do nižších nadmořských výšek a nakonec se hromadil a usazoval v pánvích pod mořskou hladinou. Stáří sedimentace slepenců je kladena do období spodního karbonu před přibližně 335 miliony let.

Kulmský vývoj: představuje významnou jednotku tzv. flyšové sedimentace. Jedná se o cyklické usazování různých druhů hornin – drob, slepenců, prachovců, břidlic. Sedimenty jsou poměrně chudé na fosilie organismů.

 

 

 
 

Nahoru

 

Zpět na hlavní stranu